Kto som?

10. dubna 2014 v 7:11 | Pauli
Kto som? Prečo tu som? Aký to má všetko zmysel? To sú tie najdôležitejšie otázky, ktoré človek môže sám sebe položiť. Podľa toho, ako si na tieto otázky odpovieme, sa odvíja celý náš život. Istotne sa každý z vás už niekedy v minulosti týmito otázkami zaoberal. Myslím, že každému je známa tá frustrácia a ten pocit neúplnosti, ktoré vychádzajú z toho, že človek pochybuje sám o sebe a nevie, ako naložiť so svojim životom.

Ja si tie otázky kladiem už odvtedy, odkedy viem, že mi pamäť slúži. Spomínam si, že už ako malé dievčatko som zvykla postávať pred zrkadlom a pozerať svojmu odrazu do očí. Pri tom som si v duchu kládla otázku, kto v skutočnosti som a čo tu robím. Zdalo sa mi byť nepravdepodobné, že všetko, čím som, je len ten odraz v zrkadle. Pokiaľ to, čo nazývam svojim "Ja" je len moje fyzické telo, aký má zmysel celá existencia? Hlboko vnútri som intuitívne cítila, že som niečo väčšie, ako len ten odraz v zrkadle. Keď som sa pozorne zadívala do svojich očí, zdalo sa mi, že v nich vidím záblesky celého vesmíru, celej večnosti...

Keď sa na svoj život pozriem spätne, tak zistím, že som nikdy nepochybovala o existencii určitého zdroja, stvoriteľa, Boha - môžeme túto vyššiu silu nazvať, ako len chceme. Vždy mi bolo jasné, že je tu nejaký vyšší zámer, hlbší zmysel. Keď som bola menšia, bola táto sila pre mňa celkom nepochopiteľná. Mala som tendenciu myslieť si, že Boh je najvyššia bytosť, ktorá sa nachádza mimo tento svet a dohliada na všetko, čo sa deje. Zmysel ľudského života mi bol záhadou. Mnohokrát som sa počas života stratila, upadla do temnoty (temnotu chápem ako odklonenie od toho, kto v skutočnosti som). Až v období dospievania sa moje ponímanie Boha zmenilo. Začala som o ňom uvažovať ako o energii, ktorá je všadeprítomná a večná. A neskôr som si uvedomila, že táto večná sila je vlastne podstatou každého z nás. Došla som k poznaniu, že Boha netreba hľadať v chráme alebo v svätej knihe. Boh sa skrýva vo všetkom živom a je teda aj súčasťou každého z nás. Boh v nás je vedomie, ktoré je večné a nikdy nezomrie. Tým pádom sme každý častica Boha, všetci sme prepojení a tvoríme jeden celok.

Donedávna som o Bohu uvažovala len na teoretickej úrovni. No je veľký rozdiel medzi vedením a uvedomením. V poslednom čase sa vo mne čosi akoby prebudilo a pomohlo mi to uvidieť v každom človeku odraz seba samej. Musím sa priznať, že donedávna som bola viac-menej sebecká a myslela predovšetkým na seba a vlastné dobro. No potom som si uvedomila, že to, čo robím pre ostatných, robím vlastne pre seba. Preto človek, ktorý ubližuje ostatným, nikdy nemôže byť šťastný. Naše vzťahy k druhým ľuďom vypovedajú o vzťahu, ktorý máme sami k sebe. Vzťah k sebe a k Bohu - to sú tie dva najdôležitejšie vzťahy, ktoré určujú podobu všetkých ostatných vzťahov, vrátane vzťah k životu.

A čo je to vlastne život? Aký je zmysel ľudskej existencie? Podľa môjho názoru je život skvelou príležitosťou. Príležitosťou na rast a rozvoj ducha a na vyjadrenie seba samého. Rodíme sa do hmotnej formy tejto fyzickej reality preto, aby sme naplno využili svoju slobodnú voľbu. Cez skúsenosti sa učíme a rozpomíname na to, kto v skutočnosti sme. Verím, že každý z nás je tu zo svojej vlastnej vôle. Nikto nás do života na zemi nenútil, prišli sme sem na základe vlastného rozhodnutia ďalej sa rozvíjať.

Tajomstvom života je prítomný okamih. Prítomnosť je všetko, čo existuje. Minulosť, to sú iba spomienky v našej mysli, ktoré nemajú nijaký vplyv nad prítomnosťou. Budúcnosť, tá existuje len ako predstavy v našej mysli. Akonáhle si toto človek uvedomí, stáva sa slobodným. Už ho naďalej neťažia spomienky a výčitky z minulosti, o ktorých sa domnieval, že ho definujú. Zbaví ho to obáv z budúcnosti, pretože si uvedomí, že budúcnosť si tvorí sám v prítomnom okamihu. Strach, frustrácia a stres, všetky tieto deštruktívne emócie existujú len vtedy, keď človek nežije v prítomnosti. Lebo v prítomnosti existuje len láska.

Stačí si toto uvedomiť a život sa vám otočí o 180 stupňov. Často sa my ľudia vraciame do minulosti, prežívame jednotlivé zážitky znovu a znovu, alebo sa natoľko zaoberáme polemizovaním o tom, čo bude, že nám uniká ten jediný moment, kedy máme moc niečo zmeniť. Buďme pánmi svojich životov. Vezmime ich do vlastných rúk a urobme z nich to, po čom sme vždy túžili. Každý z nás má tú moc stať sa človekom svojich snov. Každý z nás je mocným tvorcom a v každom momente svojho života si tvorí vlastnú realitu.

Je jasné, že človek nemôže prežívať dokonalé šťastie 24 hodín denne. Žijeme vo svete duality, v ktorom sa svetlo strieda s tmou, radosť vystrieda žiaľ, smiech vystrieda plač. Bez jedného by neexistovalo to druhé. Preto si treba vážiť aj tieto chvíle. Dôležité je, aby človek nezabudol, kým v skutočnosti je. Majte na pamäti, že ste svetlo a vedomie. Skúste si uvedomiť, že všetko raz pominie, ale vy, to vedomie, ktoré to všetko pozoruje, je večné. To vám dodá vnútorný pokoj a umožní vám radovať sa z každej chvíle.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elinor Elinor | 10. dubna 2014 v 20:38 | Reagovat

Hezky napsané :).

2 L.Fox L.Fox | Web | 10. dubna 2014 v 21:05 | Reagovat

Perfiš štylizácia viet. Celkovo článok very good job. Len tak ďalej. Určite sa ešte niekedy zastavím. :)

3 Kai Kai | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 21:14 | Reagovat

Moc se mi líbí slova: "Žijeme ve světě duality," geniálně napsaný :)

4 Vēra Nīkē Vēra Nīkē | E-mail | Web | 11. dubna 2014 v 12:08 | Reagovat

V prvé řadě, abych začala tím "dobrým", bych ráda řekla, že opravdu je toto článek dobře napsaný a s dobrou myšlenkou, ale...
Trochu mě zarazila tvá věta o tom, že, cituji: "Minulosť, to sú iba spomienky v našej mysli, ktoré nemajú nijaký vplyv nad prítomnosťou." Minulost bohužel na naši přítomnost má vliv velký. Minulost nás dokáže hodně potrápit, byť se jí snažíme ignorovat. Protože zčásti tvoří to, co jsme. Tedy bych neřekla, že NEMÁ VLIV, ale spíše, že pokud ji dokážeme PŘIJMOUT a POCHOPIT důvody našeho chování, tak se sní můžeme SMÍŘIT. Ovšem vždy na nás vliv mít bude. Člověk se jen těžko zbavuje vší minulosti, byť osobně jsem se o to mnohokrát snažila, jelikož můj vlastní život dosti je obtěžován minulostí.
Jinak, kdybych měla být rýpal, tak si mírně protiřečíš v tom, že, opět cituji: "v prítomnosti existuje len láska" a "Žijeme vo svete duality...", ač osobně to chápu, jak to bylo nejspíše myšleno, ovšem v podstatě si ty výroky přece jen protiřečí. A ano, jsem šťoural, který má tendence všechno doslova vnímat, byť opravdu dokážu si vzít z článku to, co v něm býti mělo.

Tvůj blog mě však rozhodně zaujal, takže věřím, že se zde ještě někdy navrátím... Přeji hodně štěstí a lásky!
Pravé Vítězství, á la Vēra Nīkē.

5 Miriam M. Miriam M. | Web | 11. dubna 2014 v 17:33 | Reagovat

Krásně napsaný článek, i když musím souhlasit s námitkami Vēra Nīkē. Ale celkově na mě udělal výborný dojem!

Stejně jako grafická stránka Tvého blogu, je jedním z nejkrásnějších, co jsem zatím viděla.

6 ellie. ellie. | Web | 13. dubna 2014 v 15:06 | Reagovat

už jako malé děvčátko? jako taky se takovými těmi 'základními otázkami' zabývám dlouho, jako každý jiný člověk, ale nepamatuji si, že bych jako malá přemýšlela nad věcmi tak do hloubky:D i když co já si taky z tak útlého dětství pamatuju, že jo..

..jinak krásně napsané. taky si myslím, že je důležitý ŽÍT MOMENTEM, užívat si malých věcí, být nejlepší verzí sama sebe. že pozitivní přístup přináší pozitivní život:)

7 myred myred | 13. dubna 2014 v 19:14 | Reagovat

Moc hezky napsané. :)

8 ginger-v ginger-v | Web | 14. dubna 2014 v 18:22 | Reagovat

Moc hezky napsané a k zamyšlení :)

9 Hůů-úú Hůů-úú | Web | 15. dubna 2014 v 16:35 | Reagovat

líbí se mi tvá definice temnoty. nezbývá, než souhlasit:) a ano, budoucnost tvoříme právě teď. máš inpirativní myšlenky:)

10 Wnaty Wnaty | Web | 17. dubna 2014 v 15:59 | Reagovat

Je mi 15. A poslední dobou nad tímhle hodně přemýšlím. Fakt nevím, co je smyslem mého života... ale uvnitř sebe už se k tomu nějako propracovávám. Doufám že každou chvíli přijdu na to, jak svůj život žít a kam ho vést.
Skvělý článek :). To vysvětlení jak se to má s Bohem... výstižné. Jinak já jsem buddhistka... věřím v zákon karmy a reinkarnaci. Tudíž chci jenom poznamenat, že minulost má (alespoň pro mě) velký vliv na přítomnost i budoucnost (už jen kvůli zákonu karmy), na druhou stranu si myslím, že je zbytečné se v ní neustále rýpat. Je důležité se z ní poučit.

11 Eliška Z. Eliška Z. | 17. dubna 2014 v 16:48 | Reagovat

Pěkně napsané. :) Já myslím, že smyslem života je žít. A pak umřít. :-)

12 El El | Web | 17. dubna 2014 v 17:03 | Reagovat

Tuhle otázku si taky kladu dlouho, ale vlastně mě nenapadlo to takhle sepsat...
Super nápad :)

13 prettycute1 prettycute1 | Web | 17. dubna 2014 v 17:32 | Reagovat

Ahoj moc krásný článek a i blog. Chtěli bychom tě pozvat k nám na náš fashion blog, blog o módě a co je IN určite se mrkni a zanech třeba komentík
Ať se daří dále
Vali&Cami

14 lifeisfine lifeisfine | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 19:23 | Reagovat

Podobné otázky si kladiem veľmi dlho. Ale nikdy som sa ich neodvážila napísať na papier, lebo by ma asi veľa ľudí nepochopilo. A tiež nestíham tak rýchlo písať a vysvetľovať. Ale pýtam sa: Načo sme tu? Nebolo by jednoduchšie, keby tu nič nebolo? A to vo mne vyvoláva frustráciu. :(

15 Znovuzrozený Znovuzrozený | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 19:32 | Reagovat

Jsem zastáncem více možností, ale už několikrát jsem se na tuto otázku pokoušel odpovědět otázkou "Proč by tu musel být nějaký smysl?" Chci tím říct, že lidé si kladou otázky, protože jsou zvyklí dostávat odpovědi a nedokáží se smířit, že  s možností, že něco je, protože se tomu prostě chce být nebo, že to smysl nemá. Pak vznikne právě ta vlna odporu v lidské mysli, která je na vysvětlení zvyklá. Ale spíše zastávám ten názor, že jsme tu, abychom poháněli nekonečnou řetězovou reakci (jiní by ji mohli nazývat Osudem, protože tato řetězová reakce zkrátka spěje k předem neočekávanému, ale jednorázovému cíli). Jednotlivec je tu jako základní jednotka, společenstvo je množina jednotek, které se navzájem ovlivňují. A v tom je ten smysl. Ovlivnit jeden druhého nějakým způsobem, aby buď byl taký, nebo onaký výsledek. Každý má svůj účel, který ale nejde jednoznačně zjistit, což nás deptá. A tak vzniká ten logický kruh. Ale nebudu moc spamovat. líbil se mi článek, pokračuj tímto způsobem.

16 therweasley therweasley | 17. dubna 2014 v 23:40 | Reagovat

náš profesor říkal, že smyslem života se začnem zabývat, když nemáme co dělat. A proto si máme najít hodně práce, abychom se tím nemuseli zabívat, protože kdyby ano, tak nožná yjistíme, že život smysl nemá... :-)

17 vali vali | Web | 18. dubna 2014 v 9:17 | Reagovat

ahoj bohužel jsem tu jen nakrátko takže nemám čas číst celý článek ale jen řeknu že můj smysl života je si život užít a nčím se netrápit :)

18 Ekkaia Ekkaia | Web | 18. dubna 2014 v 10:16 | Reagovat

Taky jsem nad tím přemýšlela. Řekla bych, že naše poslání je mít rodinu a děti, ale co je naším smyslem života? Asi užívat si, dělat to, co nás baví, mít radost ze života.. Jinak hezky jsi to napsala :)

19 Katerííína Katerííína | Web | 18. dubna 2014 v 10:56 | Reagovat

moc pěkné! ;)

20 Scrat Scrat | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 14:48 | Reagovat

To je úžasné, musíš být nesmírně chytrej člověk, to je prostě... Vnukla jsi mi nádhernou myšlenku, nevím jak to popsat, ale hned musím tvůj článek sdílet na facebooku, protože tohle vážně stojí za přečtení! :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama